Co se děje taky u nás
V poslední době je moje jméno dost často v kurzu a myslím si, že docela neoprávněně. Ráda bych se to pokusila trošku objasnit. O co že jde??!!
Lidé si myslí, že se zbavuji psů a i když se moji kamarádi zeptají přímo mně, tak ale zůstává docela dost veliké procento lidí co tvoří drby a tudíž dost veliké procento lidí co tomu věří a ještě si něco přidají...
Naše rodinka je docela početná a dnes ji již tvoří jen výdělečně činní dospěláci, kteří již mají své domácnosti a případně bydlící i mimo náš dům. Tudíž lidé, kterým se může poradit, ale již se nemůže zakazovat, přikazovat... Jako nejstarší osoba v této rodině jsem asi nejznámější a zřejmě tím jak sem i nejhlučnější, tak prostě schytávám vše a možná i k tomu přispívá i to, že já vše co se u nás děje zveřejňuji jako správná tisková mluvčí :-)
Zde tedy rozepíši nejen počet a stáří psů v naší rodince, ale i jejich majitele a případně přidám nějaký komentář, aby bylo vidět jaká rozhodnutí jsem učinila já a za co mohu býti kritizována, drbána a doufám, že tím ukončím tyto, promiňte, "kecy"...
Honza je majitelem: Dary bylo jí 11 let, Berta bylo mu 14 let, Amálky, letos jí bude 5 let. Tito psi po jeho odstěhování zůstali u nás, v naší péči a já nehodlám víc komentovat, protože za ty jsme s manželem převzali zodpovědnost a psi u nás zůstanou.
Do svého nového domova si vzal pouze Arga tomu byl 1 rok a Aurelia, kterému byli 4 roky. Toho se rozhodl darovat a psa si vzal jeho chovatel, takže o psa je skvěle postaráno a věřte nebo ne, můj nápad to nebyl.
Můj manžel Pavel: je majitelem osmileté Ambry, pětileté Milušky, kterou jsme po vzájemné dohodě předali nové paničce, jako spolumajiteli, což máme ošéfované smlouvou a dál máme její PP a ostatní její doklady. Tato fena je nyní hýčkaná, protože bydlí doma jako jediný pes, chodí na výlety a procházky a nikdo víc od ní nepožaduje. Ona se do tak různorodé party psů nehodila, protože kromě ní nikdo nebyl tak hyperaktivní, čímž je prudila a zvedala jim adrenalin až do rvaček. Dál jejím životním krédem nebylo ani závodění, tréninky agility a ani pasení oveček, pro což jsme si jí pořizovali. Ona je totiž strašně měkká v povaze a při tom jejím hyperaktivním chování pro změnu neustávala žádné manželovo kárání, protože muž je dost ostrý a má moc velikou přirozenou autoritu. Já se snažila s ní fungovat téměř tři roky, ale ani mně se s ní nic dokázat nepodařilo. No prostě trošku to beru jako osobní prohru, protože my jí radost do života asi nedokázali dát a tím ani ona nám.
Dál můj muž vlastní dva tříleté parsny Marečka a Nikolase
Já jsem si koupila tyto psy: Desí, té bylo 12 let, Dixí té bylo 9 let, Barga, tomu bylo 5 let a Anču mám v posteli už 10 let.
Aránek ten po ročním pobytu u majitele byl vrácen kvůli tomu, že nešel do prasat a je mu 13 let a Alwin byl sice prodaný, ale majitelce se změnil život, než si ho stihla odvézt a jiný zájemce se o něj nepřihlásil, tak zůstal doma a letos mu bude 5 let. Prostě ty jsem neměla v plánu, ale nikdy sem nelitovala, že je mám.
Jelikož bydlíme na vesnici a máme cvičák agi, tak mi na tréninky začaly chodit holky, které nemají své psy a touží běhat a věnovat se psům, tak my jim psy půjčujeme. Některé jen na procházky a s některými ještě mohou trošku běhat i agility. Mám tu holčinu, která by chtěla moc i závodit a doma mít psa nesmí, navíc psy chodí pravidelně i venčit skoro dva roky, tak jsme si pro ní pořídili štěně šeltičky, Emeta a uvidíme zda ji jí svěříme (čeká jí puberta), nebo zda s ní budeme běhat my :-).
Toť vše a doufám, že většina lidí pochopila, že já psy nerozdávám, natož někomu na potkání a že za rozhodnutích ostatních členů rodiny nejsem zodpovědná.
